Životopis

František Brixi se narodil roku 1732 v Praze, v rodině Šimona Brixiho, pražského ředitele kůru  a rovněž dobrého skladatele. Rod Brixiů byl rozvětvený hudební rod, který byl spřízněný rovněž dalším českým hudebním rodem - rodem Bendů.  Otec Šimon zemřel však velmi brzy, když Františku byly tři roky. Brixiho hudební nadání bylo tedy zřejmě více ovlivněno dědičností, než bezprostředním vlivem rodinného prostředí. Další zprávy máme o Františku Brixim až z doby, kdy ve věku 13 let začal studoval na piaristickém gymnasiu v Kosmonosích ve
středních Čechách. Toto gymnasium bylo místním hudebním centrem a Brixi měl možnost se zde setkat s několika významnými českými hudebníky a skladateli. Po ukončení studií v 18 letech se vrátil opět do svého rodiště Prahy. Živil se zde jako varhaník, pravděpodobně také u sv. Mikuláše na Malé Straně. Již v této době komponuje, jeho nejstarší dochovaná skladba pochází z roku 1751. V roce 1759  se stal Brixi kapelníkem katedrály sv.Víta v Praze. Dosavadní kapelník J.F. Novák odstoupil, údajně o pro vysoký věk (o několik týdnů však Brixiho přežil). Ve věku 27 let tak Brixi získal nejvýznamnější hudební postavení tehdejších Čechách. Již v této době byl zřejmě již považován za velmi dobrého skladatele a tedy musel mít za sebou již větší počet kompozic, které kolovaly v opisech po českých kůrech.

O jeho dalších životních osudech není podrobných zpráv. Žil patrně dosti skromě,nrboť ze svého platu musel platit pensi svému předchůdci na kůru chrámu sv.Víta J.F. Novákovi. Není doloženo, že by podnikal cesty do ciziny, jeho skladby však byly v okolních zemích dosti známé. Nalezneme je dnes v hudebních sbírkách na Slovensku, Uhersku,Slezsku, v Polsku, jižním Německu a Rakousku a okrajově i v jiných zemích.

František Brixi zemřel předčasně v roce 1771 ve věku 39 let, pravděpodobně na tuberkulosu. Svou sbírku hudebnin a svých skladeb odkázal klášteru sv. Jiří na Hradčanech, který byl  zanedlouho zrušen a hudební sbírka byla ztracena. V  nekrologu nacházíme slova  - "Zemřel František Brixi, muž veškeré úcty hodný, skladatel, jemuž se v království nikdo nevyrovnal.."
 
 

Dílo

V literatuře se uvádí, že Brixi složil  něco mezi 400 až 500 skladbami. V Praze existuje tematický katalog Brixiho díla, je však dosud v rukopise a zatím nepřístupný. Podle tohoto katalogu je dnes dochováno asi 450 Brixiho skladeb, z toho nejpočetnější skupinu představují mešní ordinaria, je jich téměř 100. Kromě mešních ordinarií komponoval takřka všechny útvary liturgické i neliturgické katolické hudby. Je zachováno rovněž několik oratorií a oslavných kantát. Dochováno je i několik jeho instrumentálních skladeb - symfonií, koncertů, či skladby pro sólový klavír a varhany.  Mešní ordinaria asi nejlépe charakterizují Brixiho tvorbu - najdeme mezi nimi jak krátké, tak i velmi rozsáhlé útvary, kde jsou zastoupeny všechny skladebné útvary - homofonní sbory, vokální fugy, arie, ansámbly i samotné instrumentální mezihry.
 
 

Skladebný styl

Těžko bychom v evropské hudbě 18. století našli z okruhu významnějších skladatelů některého, k němuž bychom mohli Brixiho styl přirovnat. Jistou paralelou by mohla být úpodobnost pozdního slohu Brixiho s díly Michaela Haydna. V starší české literatuře je často zmiňována slohová příbuznost s Mozartem, tento názor však vznikl pouze na základě velmi povrchního úsudku.

V obecné rovině se dá říci, že Brixi stojí na pomezí baroka a vídeňského klasicismu. Styl Brixiho díla však musíme posuzovat ze dvou hledisek:
(1) Hudebně-skladebný styl. Již nejstarší Brixiho díla jsou v raně klasickém stylu. V pozdějších dílech, komponovaných kolem roku 1770, se objevují rysy vídeňského klasicismu.
(2) Ideová východiska. V celém Brixiho díle představuje baroko jeho ideová východiska. Je to duchovní hudba, která je zasazena do duchovní atmosféry a duchovního myšlenkového světa Čech 18.století. I když se Brixiho skladebný styl vyvíjel a některá jeho pozdní díla se velmi liší od děl raných, přesto v celém jeho díle existuje pevné sepětí, které je dáno barokními formami liturgické hudby, které jsou naplněny novějším kompozičním stylem, ale myšlenkové a ideové sepjetí s barokem zůstává.